To, jak jsme se zasekli na výběru dřezu, už víte. Dnes vám prozradím, proč jsme si nerezový dřez nevybrali! Že jsme s ním v začátku naprosto počítali v našich představách o nové kuchyni, už jsem vám tu prozradila také. Nerez je zkrátka klasika a je to přesně to, co si jako první představím, když se řekne dřez. Mají ho snad všichni naši příbuzní i kamarádi, a to je asi jeden z důvodů! Ráda dělám věci jinak, miluju originalitu a vůbec nemusím mít to, co všichni ostatní. Zkrátka nechodím s davem, ale ráda jdu proti proudu.
0 Comments
K něčemu se vám přiznám – digestoř jsem roky vůbec, ale opravdu vůbec nepoužívala! To jsem raději otevřela okno dokořán. Když jsme bydleli v podnájmu a k dispozici měli stařičkou kuchyň, byla tam digestoř, nebo spíš miniaturní digestořička, která už měla své nejlepší roky za sebou. Řvala tak šíleně, že v tom rachotu nebylo možné vydržet! Chci si u vaření pustit rádio nebo sledovat oblíbený seriál. Když jsem ale pustila digestoř, neslyšela jsem snad ani vlastní myšlenky! No a o tom, že by nějaké zápachy nebo páru odsála, jsem si také mohla jen zdát.
Dnešním příspěvkem bych ráda rozpoutala debatu na téma výběr dřezu, protože bez dřezu to nejde, což pochopíte při přečtení tohoto článku – my zvolili dřez Franke, nebyla to však snadná volba…
Jako vážně, hned, co jsem v dětství pochopila, že existuje myčka nádobí, bylo mi jasné, že tuhle věc chci! Pokud jste mladší, tak teď možná nechápete, ale v mojí generaci to bylo běžné. Každý víkend mamka vařila a my děti pak obstaraly nádobí. V sobotu jsem tedy já myla a ségra utírala, a abychom se nehádaly, tak jsme si své role v neděli pěkně prohodily. Obě jsme skuhraly a prosily, ať si tuhle super novinku ve světě spotřebičů pořídíme. Teda, o tom, že to až taková novinka není, jsem se dozvěděla nedávno v tomto článku. Bohužel, mému tatínkovi, který držel rodinnou kasu, to bylo všechno jedno. Ostatně on nemyl nádobí téměř nikdy!
Také se vám koš na odpadky vždycky tak rychle naplní?
Nám se po narození dítěte začal plnit opravdu horentně! A to jsem používala látkové plínky a ty hnusné chemické jednorázové ubrousky bych nikdy nepoužila. Jenže stačilo, že nejsem v práci, začalo se víc vařit a množství odpadků v naší domácnosti přibývalo a přibývalo. Nevím, jestli to bylo hormony nebo čím, ale jednoho dne jsem se už pěkně naštvala. Vážně tady nechci po sobě dětem zanechat tuny plastů na skládkách, pustila jsem se tedy do akce |